6.3 Cívka

Cívka je součástka, bez níž se neobejdete v radiotechnice a příbuzných oborech. Jde o vodič, navinutý okolo jádra (které může být kovové, z nějaké slitiny, nebo i takzvaně „vzduchové“). Její základní vlastností je impedance, což je v podstatě odpor, kladený střídavému proudu – obecněji jakýmkoli rychlejším změnám proudu.

Cívka při průchodu elektrického proudu vytváří kolem sebe magnetické pole (jedním z oblastí využití cívek jsou elektromagnety), které při svém vzniku nebo zániku vytváří v cívce proud. Tento proud působí vždy proti směru změny. Jakmile zapnete zdroj, cívkou začne protékat proud, vzniká magnetické pole, to zase zpětně vytváří proud, ovšem opačného směru. Výsledkem je, že ze začátku teče ze zdroje proud malý (indukce v cívce jej snižuje) a postupně se zvýší až na plnou velikost. Když zdroj odpojíte, zase se změní magnetické pole (zmizí), a tato změna opět indukuje proud opačného směru, který postupně slábne.

Cívkou tedy bez problémů prochází stálý proud, ale proud, který se rychle mění, cívkou neprochází, protože rychlé změny magnetického pole pracují proti němu. Čím vyšší frekvence změn, tím větší odpor proudu cívka klade. Impedance cívky závisí na několika faktorech, ale především na počtu závitů, průměru závitů, materiálu, z něhož je vytvořeno jádro, ...

113-1.jpeg

Cívky a kondenzátory se používají ke generování pravidelných kmitů, bez nichž se ve spoustě aplikací neobejdete. V číslicové technice ale nejsou moc používány, jejich nejčastější využití je v napájecím zdroji, kde slouží k tomu, aby propouštěly stálý proud, bez výkyvů a případných změn, popřípadě v tzv. spínaných zdrojích, kde fungují jako akumulátor pro elektrický náboj.

Z této „svaté trojice“ elektronických součástek budete nejčastěji používat rezistory, a v některých případech i kondenzátory. Cívkám se blíže věnovat nebudeme.