15 Sedmisegmentovky LED
Odpočiňme si na chvíli od kombinačních obvodů a podívejme se na něco mnohem atraktivnějšího. Podívejme se na známé digitální osmičky, ze kterých se dělaly displeje. A ačkoli vypadají jako osmičky, říká se jim sedmisegmentovky. Správně vlastně „sedmisegmentová zobrazovací jednotka“, ale než to řeknete, tak posluchači usnou.
Bývaly doby, kdy sedmisegmentovka představovala ultramoderní techniku. Když chtěli ve filmu tvůrci ukázat, jak doba kvačí a budoucnost je na dosah, vrzli tam něco, co zobrazovalo na displeji ze sedmisegmentovek nějaké číslice. Sedmisegmentovky jsme pak všichni měli v kapesních kalkulačkách a digitálních hodinkách.
Sedmisegmentovka má opravdu sedm segmentů. Označují se tradičně písmeny A až G, od horního vodorovného po směru hodinových ručiček, prostřední vodorovný je pak poslední. Jenže naprostá většina sedmisegmentovek má vstupů osm: poslední je desetinná tečka, nebo dvojtečka. Sedmisegmentovek je spousta různých druhů, dělají se sdružené displeje po dvou číslicích, po čtyřech, po osmi, dělají se speciální „hodinové“ displeje, které mají jeden a půl pozice…
Sedmisegmentovky se skládají ze sedmi (s tečkou z osmi) svítících diod (LED), které jsou paralelně spojené. Ovšem je otázka, jak jsou spojené, jestli katodami, nebo anodami.
Podle toho, jestli je sedmisegmentovka se společnou katodou (CC, Common Cathode), nebo se společnou anodou (CA, Common Anode), se bude lišit i práce s ní. U sedmisegmentovky se společnou katodou se společný vývod zapojuje na zem, a segmenty budou svítit tehdy, když bude na příslušný vstup přivedeno kladné napětí (tedy log. 1). U společné anody tomu bude obráceně – společná anoda je zapojena na kladné napájecí napětí, a segment, který má svítit, musí mít vstup v log. 0, neboli uzemněný.
Samosebou nesmíme zapomenout na rezistory ke každému segmentovému vstupu. Uvnitř jsou úplně stejné LED jako známe, tak je potřeba se k nim i stejně chovat.
Poznámka: Nechme teď stranou displeje z kapalných krystalů (LCD). Samozřejmě existují i v podobě sedmisegmentovek, ale jejich princip není tak jednoduchý a vyžadují trošku specifičtější zacházení.
Pomocí sedmisegmentovky můžeme zobrazit 127 různých znaků, které ukazuje následující obrázek.
Většinou se používají číslice 0 až 9 a některá písmena. Pokud chcete lepší ztvárnění písmen i číslic, můžete použít zobrazovače se 14 nebo 16 segmenty, nebo pak matici bodů.
Pro displeje ze sedmisegmentovek existují speciální obvody – dekodéry, které převádějí (většinou čtyřbitovou) informaci na sedm bitů pro sedmisegmentovku. O nich jsem se už zmiňoval v kapitole o dekodérech a kombinační logice.
15.0.1 Mimochodem…
Sedmisegmentovky jsou dnes už velmi levné, ale bývaly to poměrně drahé součástky. Dnes už i ty staré, původní, seženete defacto „na váhu“, za pár korun. S některými výjimkami, jako jsou obvody TIL od Texas Instruments. Šlo o jedny z prvních sedmisegmentovek, a výrobce Texas Instruments třeba do modelu TIL 306 či TIL307 zamontoval i integrovaný obvod, který fungoval jako čítač a jako dekodér.
Taková sedmisegmentovka je dnes skoro malý poklad, protože její ceny na aukčních serverech jsou okolo dvou set korun za jeden kus. Podobně i jejich klony z bývalého NDR, jako je například VQC10. Ovšem pokud stavíte něco, co má mít „retro vzhled“, budou tyto displeje naprostým hitem.
Další oblíbený displej byl takzvaný „bublinkový“. Šlo o několik sedmisegmentovek, spojených do jednoho bloku (většinou po 4, 8 nebo 9). Nad každou sedmisegmentovkou byla plastová „bublinka“, která fungovala jako čočka a zvětšovala titěrné symboly tak, aby byly čitelné. Podobné displeje se používaly převážně v kalkulačkách.
No a když už jsme v tom retrovzpomínání, tak se dodneška můžeme potkat s takzvanými „nixie“ displeji – vypadaly jako elektronky, a nebyly zapojené po segmentech, ale měly speciálně tvarované vlákno pro každou číslici. Vyráběly se i v Sovětském svazu, kde se jim říkalo Itrony.
Last updated
